Otazníky nad tříděním obalového odpadu

Nová pravidla pod taktovkou PPWR

Blížící se začátek uplatňování evropského nařízení PPWR od 12. srpna 2026 je vhodnou příležitostí ke shrnutí současné situace i k zamyšlení nad dalším vývojem v oblasti obalů a obalových odpadů.

Veškeré obaly musí být do roku 2030 recyklovatelné ekonomicky udržitelným způsobem, od tohoto roku začne také platit zákaz určitých jednorázových obalů. PFAS v obalech přicházejících do styku s potravinami budou zakázány už od letošního 12. srpna. Etiketa je nově považována za konstrukční prvek obalu: bude muset být snadno oddělitelná, recyklovatelná, jinak bude za nerecyklovatelný považován celý obal, na němž je nalepena. Roli bude hrát i lepidlo použité na přilepení etikety.

Redukce počtu obalů

Lze očekávat renesanci bezobalových obchodů, které to v ČR v minulosti neúspěšně zkoušely. Kavárny a restaurace s rychlým občerstvením a více než 10 zaměstnanci musí poskytovat opakovaně použitelné nádoby. Celkem 10 % obalů na odběr celkově musí být znovupoužitelných.

Všechna zařízení musí nabízet zákazníkům doplňování i do jejich vlastních obalů. Maloobchodníci s prodejními plochami většími než 400 m² budou muset vyhradit 10 % svého prostoru pro doplňování potravinářských i nepotravinářských výrobků.

Spalovny: zplodiny zatím nedořešeny

Energetické využití obalů je eufemismem pro jejich spálení, ale jak pojem naznačuje, pouze takové spálení, které vyprodukuje více energie, než je do procesu vloženo. Ještě obvyklejší je v takovém případě produkce tepla pro vytápění. Jde o druhý nejméně efektivní způsob využití odpadu (hned po skládkování), vzhledem k jeho poměrně vysokému podílu v západoevropských zemích, a naopak vysokému podílu skládkování v ČR, lze ale očekávat zvyšování jeho podílu u nás (na úkor skládkování, které bude legislativně minimalizováno).

Spalování by mělo být fluidní, tedy s natolik vysokou teplotou, aby při něm neunikaly dioxiny a další nebezpečné zplodiny, přesto ale například podle českého ekologického sdružení Arnika není tato problematika dořešena.

Chemická recyklace?

Arnika rovněž upozornila na problémy spojené se stále vyvíjenou perspektivní technologií chemické recyklace. Energeticky náročné, často jsou z nich jen paliva nejasného složení. technologie, zahrnující procesy jako pyrolýza, zplyňování nebo depolymerizace. Zatím všechny projekty v ČR, kterých byly ohlášeny zhruba tři desítky, narážejí na různé problémy, jejichž důvody ale nejsou podle autora tohoto článku primárně ekologicko-technologické. Řada technologií, včetně těch, které byly v České republice předmětem investic, neprošla důkladným procesem posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Hrozí tedy, že budou produkovat karcinogenní a jiné škodlivé zplodiny. Ani jeden zatím nepracuje v plném komerčním provozu.

Česká ani evropská legislativa nevyžaduje znalost skutečného složení spalin, pouze měření celkového organického uhlíku (TOC) nebo souhrnné koncentrace VOC. Nevíme tedy, zda spalovna vypouští karcinogenní benzen, dráždivé aldehydy, halogenované organické látky nebo jinou směs toxických látek. Ve srovnání se skládkami však spalovny obvykle produkují vyšší koncentrace a širší spektrum VOC, včetně látek s vážnými zdravotními dopady, jako je benzen. Spalovny mohou být zdrojem až několika tun VOC ročně. Pro těkavé organické látky jako skupinu však není v současné době stanoven hygienický limit.

Zálohování: jen plechovky a PET?

Třídění v ČR samo funguje poměrně dobře. Hovoří se o zavedení záloh na plechovky či PET lahve, kritikové ale upozorňují na vysoké náklady takového řešení a fakt, že stát takto dotuje ty nejvyužitelnější obaly a firmy, které je využívají.

Systém by měl být součástí celkového systému sběru odpadu, tedy buď rozsáhlé využívání záloh na mnohem více komodit, nebo nerozšiřování současných záloh (která se dnes týká pouze některých skleněných lahví). Připomeňme, že přes pokusy například společnosti Coca-Cola v minulých letech o znovupoužitelné lahve není nový systém záloh určen pro zvýšení počtu oběhů daného obalu, ale pro jeho efektivnější stažení k recyklaci a předcházení litteringu (volně odhozeného odpadu). Zvláště tyto snahy zesílily po jeho zavedení na Slovensku. PPWR nás zřejmě k tomuto systému dotlačí, otázkou je ale jeho rozsah.

Omezování objemu plastů

Obecně již delší dobu probíhá na mnoha úrovních kampaň za minimalizaci počtu plastových obalů, mj. jejich náhradou především za papírové. Zejména flexibilní (měkké) plastové odpady jsou špatně zpracovatelné a nikdo se do jejich zpracování nehrne, protože toto zpracování je mj. velmi náročné na čistotu vstupní suroviny.

Podle nové zprávy Aliance za ukončení plastového odpadu (Alliance to End Plastic Waste – AEPW) přitom tvoří měkké flexibilní plasty více než 50 % celkového trhu s plastovými obaly a tento podíl bude dále růst. Často jde o špatně od sebe oddělitelné lamináty různých plastů v kombinaci s barvivy, lepidly a hliníkovou bariérou či jinými povlaky. Jejich nízká váha rovněž recyklaci komplikuje. Pokud mají být výsledkem recyklace opět tenké fólie – jak tomu typicky je – ještě to zvyšuje to požadavky na odstranění všech nečistot.

Je korejské či tchajwanské třídění budoucností Česka?

Český systém třídění je výrazně méně rafinovaný než například korejský, jak jej přiblížila na sociální síti Facebook v Jižní Koreji dlouhodobě pobývající Ingrid Dach. Její pohled je užitečný i pro nás, protože se zřejmě některé prvky korejského pohledu začnou časem prosazovat i u nás. Za špatné třídění přitom hrozí značné pokuty. Po ulicích chodí inspektoři, kteří náhodně nebo systematicky kontrolují pytle s odpadky. Pokud vás nahlásí soused za špatné třídění a bude mít pravdu, získá od státu odměnu. Pytle nelze kupovat náhodně, na každý druh odpadu jsou speciální. Navíc musí jít o pytel ze čtvrti či oblasti, kde dotyčný bydlí. Některé zbytky, které jsme zvyklí dávat – pokud vůbec mám tu možnost – do bioodpadu, jako jsou například cibulové slupky, do něj podle korejských kritérií nepatří.

Z PET lahve je potřeba sundat etiketu. A musí být vymytá. Pokuty jsou i za to, že dáte pytel s odpady na ulici ve špatný den. Na ulici přitom prakticky nejsou koše, proto si lidé obvykle nosí odpad z rychlého občerstvení to-go sebou domů. Podobně je tomu například na Tchajwanu, kde navíc podle Andreje Ruščáka nelze nechat pytel s odpadem venku na ulici, ale je nutné čekat na přesný čas svozu, podobně jako na autobus, který probíhá dvakrát denně.

Potenciál je značný

Podle analýzy směsného komunálního odpadu v obcích ČR z roku 2024, provedené organizací EKO-KOM, tvoří zhruba polovinu odpadu v „černých“ popelnicích odpad, který by bylo možné materiálově využít. V roce 2024 se přitom druhotné suroviny podílely jen 12,2 % na celkové spotřebě materiálů v EU, což představuje jen mírný nárůst oproti 11,2 % v roce 2015.