Jan Kaprhál: „Dobrý obal musí chránit výrobek a zefektivnit logistiku“

U elektroniky a automotive je design obalu často především technickou disciplínou. Jaké požadavky dnes zákazníci nejčastěji řeší u obalů z vlnité lepenky – ochranu výrobku, vnitřní fixaci, stohovatelnost, manipulaci, nebo efektivní využití prostoru při skladování a přepravě?

Zákazníci dnes neřeší jen jednu vlastnost, ale celý soubor požadavků, které spolu úzce souvisejí. Na prvním místě je stále spolehlivá ochrana výrobku, tedy odolnost proti nárazu, vibracím, tlaku a poškození při manipulaci během dodavatelského řetězce. S tím velmi úzce souvisí vnitřní fixace, aby se výrobek v obalu nepohyboval a aby bylo možné omezit nebo úplně odstranit dodatečné výplňové materiály.

Současně roste význam stohovatelnosti, ergonomie manipulace a efektivního využití prostoru ve skladu i při přepravě. Zákazníci dnes mnohem víc sledují, kolik „vzduchu“ v obalu skutečně převážejí, kolik produktů dostanou na paletu nebo do kamionu a jak efektivně obal funguje ve skladu i v dopravě. Proto se návrh obalu stále častěji posuzuje nejen optikou ochrany, ale i optikou celkových nákladů v celém dodavatelském řetězci.

V praxi tedy nejde o volbu „ochrana, nebo logistika“. Dnešní zákazník očekává, že dobře navržený obal zvládne obojí: bezpečně ochrání výrobek a zároveň zlepší efektivitu balení, skladování i dopravy.

Citlivé výrobky, elektronické komponenty nebo automobilové díly vyžadují spolehlivou ochranu proti nárazu, vibracím, tlaku nebo poškození při manipulaci. Jakou roli hraje při návrhu takového obalu správná konstrukce, testování a volba vhodného materiálu?

Správná konstrukce obalu je naprosto klíčová. Právě ona rozhoduje o tom, jakou ochranu výrobek při přepravě a manipulaci skutečně dostane. Na konstrukci pak musí správně navazovat i volba materiálu. Ten musí odpovídat konkrétnímu použití v přesně definovaném dodavatelském řetězci – tedy zatížení při stohování, riziku nárazu, potřebě tlumení i ochraně proti průtlaku. Správnou skladbou jednotlivých vrstev vlnité lepenky dosáhneme potřebné ochrany a zároveň využijeme materiál jen tam, kde je opravdu potřeba.
Bez testování se obal pro elektroniku a automotive dnes prakticky neobejde. Praktické ověření pomáhá odhalit slabá místa ještě před nasazením do ostrého provozu. Pádové a transportní testy, naše ISTA certifikované laboratoře i jednotné testovací postupy v našich závodech dávají zákazníkům jistotu, že obal bude dlouhodobě fungovat i v reálném provozu.

V automotive i elektronice roste tlak na snižování materiálové náročnosti a nahrazování méně udržitelných obalových řešení. Kde podle vás vzniká největší prostor pro úspory – v konstrukci obalu, optimalizaci rozměrů, snížení množství výplní, nebo v lepším využití palety a přepravního prostoru?

Největší úspory obvykle vznikají tam, kde se spojí chytřejší konstrukce obalu s lepším využitím prostoru na paletě a v dopravě. Nejde jen o to ubrat materiál, ale navrhnout obal tak, aby převezl víc výrobků, zjednodušil manipulaci a nahradil zbytečné doplňkové prvky. Příkladem jsou projekty Sardinky a Šikmina, oba oceněné v soutěžích Obal roku a WorldStar.
V projektu Sardinky jsme balili dveřní těsnění a nahradili původní arch lepenky s nalepeným molitanovým „hřebenem“ praktickým a snadno manipulovatelným trayem s vnitřní fixací pro vložení těsnění. Díky tomuto řešení dokázal zákazník přepravit o 33 % více produktů a zároveň zkrátit čas balení o 35 %.
V druhém automotive projektu jsme nahradili celoplastový insert na nestandardní čtvercové paletě monomateriálovým řešením z vlnité lepenky. Dva identické traye navržené na standardní EUR paletu pojmou o 25 % více produktů než předchozí řešení. V obou případech byl klíčový chytrý konstrukční návrh, teprve potom přišla volba konkrétního materiálu a typu vlny.

Obal musí stále častěji zapadat do automatizovaných výrobních, skladových a logistických procesů. Jak se při vývoji obalů zohledňuje kompatibilita s dopravníky, paletizací, robotickou manipulací, čárovými kódy, RFID nebo další identifikací?

Analýza interní logistiky je nedílnou součástí návrhu obalu. Konstruktér obalu musí od začátku vědět, jaké požadavky má obal splnit i z hlediska interní logistiky a automatizace. Pokud má být obal manipulován roboticky, je třeba zohlednit i propustnost vzduchu materiálu, aby s ním vakuové přísavky pracovaly spolehlivě. Stejně tak musí obal bez problémů procházet válečkovými drahami a dopravníky.
Z hlediska identifikace dnes není problém na obal umístit text, čárové i QR kódy tak, aby dobře fungovaly v provozu i při skenování. U vybraných aplikací lze RFID prvky integrovat přímo do skladby vlnité lepenky.

Petr Neckař